부산대학교 도서관

Úvod: Rozsáhlé resekční výkony na játrech jsou spojeny s rizikem vývoje jaterního selhání. V rámci indikace k operačnímu výkonu je využívána řada přímých i nepřímých metod k hodnocení funkce jaterního parenchymu i předpokládaného poresekčního rezidua. Řešená problematika: Morfologické metody odhadují funkci zejména na základě informace o objemu budoucího rezidua, laboratorní testy posuzují spíše globální funkci a nemusejí vždy korelovat s prognózou pacientů. Ze scintigrafické diagnostiky mají potenciál postupy založené na sledování akumulace derivátů iminodioctové kyseliny (IDA), zejména se jedná o stanovení hepatální extrakční frakce a výpočet rychlosti nárůstu aktivity v jaterním parenchymu. Druhý uvedený postup umožňuje identifikovat pacienty v potenciálním riziku jaterního selhání po resekčním výkonu i díky literárně definovaným hraničním hodnotám. Závěr: Scintigrafické metody mohou být využity v odhadu funkčního stavu budoucího rezidua jater, a tím i sloužit v algoritmu indikace pacientů k rozsáhlým resekčním výkonům. Z možných vyšetření umožňuje identifikovat pacienty v riziku jaterního selhání po operačním výkonu zejména výpočet rychlosti akumulace derivátu IDA v jaterním parenchymu. [ABSTRACT FROM AUTHOR]